Čím psát I. - Kuličkové pero

Kuličkové pero aneb propiska, propisovačka. Je to univerzální psací nástroj pro všechny situace. Zpravidla nemá víčko, náplň se vysouvá stiskem nebo otočením. Náplň obsahuje pastu, která se rotací kuličky umístěné v ložisku ve špičce náplně přenáší na papír.

Tento koncept se poprvé objevil na konci 19. století. První, kdo přišel s patentem na kuličkové pero, byl v roce 1888 koželuh John J. Loud. Chtěl vyvinout psací nástroj, který by dokázal psát na výrobky z kůže. Tento psací nástroj se ale nedal použít na psaní na papír, byl příliš hrubý. Po Johnu Loudovi se o výrobu kuličkového pera pokoušeli další, vývoj ale od počátku provázely problémy. První kuličková pera nenanášela barvu rovnoměrně, vynechávala nebo naopak vytékala.

Změnu přinesl László Bíró, maďarský editor v novinách, kterého napadlo do náplně použít tiskařský inkoust. Ve spolupráci se svým bratrem vyvinul viskózní inkoust a inovoval kuličkové ložisko. Patent získali v roce 1938. Jeho vynález se prodával pod názvem Biro a v některých zemích se tento název vžil pro všechna kuličková pera. Za války byla kuličková pera oblíbená mezi piloty, na rozdíl od plnicích per byla odolná vůči vytékání ve výškách.

Po válce se do výroby pustily další společnosti, např. Eversharp, Reynolds, Paper Mate či Parker (kolekce Jotter byla vydána v roce 1954 a je dostupná dodnes). Populární značkou jednorázových kuličkových per je Bic (tato pera nemají vysouvací mechanismus, jsou proto chráněna víčkem).

Dobový inzerát na Parker Jotter (zdroj: Los Angeles Times)

Kuličková pera se používají pro běžné psaní, ale i k uměleckému vyjádření. Využívá se nejčastěji technik tupování a šrafování, nejnadanější umělci (Lennie Mace, James Mylne, Juan Francisco Casas) dokáží vytvořit obrazy podobné fotografiím.